úterý 27. března 2012

Lesní školka na Kozinci přivítala jaro

Krásného slunečního nedělního dne 25. března 2012 se sešli na Kozineckém poli v Rožnově pod Radhoštěm rodiče s dětmi, aby přivítali jaro a zamávali zimě. V duchu tradičního lidového zvyku z předkřesťanských dob, uzamkli zimu a vynášeli Moranu k místnímu Vermířovskému potoku. Cestou hledali pentle rozvěšené po stromech, smrtku jimi zdobili, zpívali a na závěr ji hodili do vody se slovy „Moreno, stařeno. Za kohos umřela? Za starého, šedivého. Za mladého, svobodného. Všecky kosou požala a pak sama umřela.“


Hurá jaro


Vyprávění jarní pohádky o jaru a zimě


Poslouchali všichni..


malí..


i ti větší.


Uložíme základní kámen našeho zátiší a půjdeme hledat Moranu.


Stojí kámen stojí, v Kozineckém poli. Na kameni kámen, čtyři jívy při něm


Moranu máme, vodě ju dáme
Všeci pojďte sem, pojďte sem


Morano, Morano, smrtko naše milá,
Chceme, abys Jaro nám probudila
Co my s Tebú uděláme
V potoce Ťa vykúpáme


Zamkneme zimu za modrá vrátka, na pět západů západka


Tolik jsme se těšili, Moranu jsem strojili,
Zimo, Zimo, Zimo
Neseme Tě pryč.


Zimo, Zimo, Zimo
Už aby tu Jaro bylo
Zimo, Zimo, Zimo, Jdi z Kozince pryč.


Smrťáka nesem, s velikým nosem.
Do vody ho dáme, nad ním zazpíváme.


Jaro, Jaro kde jsi, proč už tady nejsi,


Zima už je za náma, odletěla z vránama


Jaro, Jaro, Zima už jde pryč


Včela ťuká na poupata, vlaštovička od hor chvátá
V zobáčku nám nese petrklíč


Skřítek Vítek přinese nám kvítek


V březnu fouká vítr z břízy


Poslední sníh z polí mizí,


Hou, hou , sněhy jdou


Moreno, stařeno
za kohos umřela?


Za starého, šedivého,
za mladého svobodného


Všecky kosou požala
a pak sama umřela.


Plav, Moreno, plav
všecky cestou zdrav


Jen jim řekni, Smrtko milá,
jak ses s námi natrápila


Plav, Morano, plav,
za rok se tu stav.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí přátelé, zde můžete přidat své komentáře, zobrazeny budou v co nejkratší době. Prosím představte se, anonymy nezobrazuji, děkuji za pochopení.